Během let se objevily různé varianty

Vůbec první aplikace radiojódu proběhla v roce 1942. V dalších desetiletích se radiojód stal standardní součástí léčby diferencovaného karcinomu štítné žlázy.

Tento přístup – využití stejné cílové struktury pro diagnostické i terapeutické účely – vytvořil základní paradigma, na němž teranostický koncept stojí. Přesto byl dlouhá desetiletí uplatňován téměř výhradně u onemocnění štítné žlázy.

Průlom přinesla somatostatinová receptorová scintigrafie – nejprve pomocí 111In-oktreotidu, později modernějšími PET radiofarmaky jako 68Ga-DOTATATE a 177Lu-DOTATATE. Tato kombinace umožnila přesné zobrazení a následnou peptidovou receptorovou radionuklidovou terapii (PRRT) u pacientů s neuroendokrinními nádory. Dalším výrazným milníkem byl rozvoj radiofarmak cílených na PSMA – prostatický specifický memboránový antigen (prostate-specific membrane antigen) coby vysoce specifický nádorový marker pro karcinom prostaty. Molekuly jako 68Ga-PSMA-11 nebo 18F-PSMA-1007 slouží k diagnostice, zatímco 177Lu-PSMA-617 nebo 223Ra zajišťuje cílenou terapii.

Teranostika se stává nedílnou součástí personalizované onkologické péče, spojuje přesnou molekulární diagnostiku s cílenou terapií a umožňuje efektivní výběr pacientů, monitoraci odpovědi i optimalizaci dávky – vše v rámci jednoho integrovaného přístupu. V současnosti teranostika překračuje hranice nukleární medicíny a stává se součástí personalizované onkologické péče. Vývoj nových ligandů, alfa-zářičů a pokročilé dosimetrie dále rozšiřují její potenciál. Původně jednoduchý princip – „zobrazit, ověřit cílení, léčit“ – se dnes uplatňuje napříč nádorovými typy a významně přispívá k individualizaci terapie.

V současnosti se teranostika dynamicky rozvíjí také v dalších oborech – použití radiofarmaceutik se testuje v neurologii, endokrinologii, imunologii nebo gastroenterologii a kardiologii.