Vnitřní kontaminace radiačních pracovníků při nakládání s I-131

Vnitřní kontaminace radiačních pracovníků patří mezi významná, byť relativně vzácná rizika spojená s prací v nukleární medicíně. Zvláštní pozornost je věnována zejména práci s radiojódem-131 (I-131), který se běžně využívá při léčbě onemocnění štítné žlázy. O této problematice hovořila ve své přednášce Ing. Dana Prchalová z Kliniky nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FNMH.

Zdroj:https://www.fnmotol.cz/kliniky-a-ambulance/klinika-nuklearni-mediciny-a-endokrinologie-2-lf-uk-a-fn-motol/

Klinika má dlouholetou tradici v podávání radiojódové terapie pacientům s karcinomem štítné žlázy. Vzhledem k tomu, že radioaktivní jód se snadno vychytává ve štítné žláze i u zdravých jedinců, je nezbytné pravidelně monitorovat také zdravotnický personál. Zaměstnanci, kteří přicházejí do kontaktu s I-131 – tedy pracovníci manipulující s radiofarmakem, lékaři i sestry – jsou proto rutinně kontrolováni, obvykle v přibližně čtrnáctidenních intervalech, z hlediska případné vnitřní kontaminace.

Za běžných okolností tato měření žádnou kontaminaci neprokazují. Situace se však změnila na podzim roku 2024, kdy se u některých pracovníků začaly objevovat nestandardní nálezy. Jak popisuje Prchalová, kontaminace měly zpočátku sporadický charakter, což ztěžovalo jejich interpretaci. Postupně se však podařilo vysledovat souvislost se změnou dodavatele radiojódových tablet.

Ve spolupráci se Státním ústavem radiační ochrany byla provedena detailní měření, která odhalila příčinu problému. Z tablet od nového dodavatele docházelo k uvolňování plynné formy I-131 do ovzduší. Tento radionuklid byl následně inhalován pracovníky a ukládal se v jejich štítné žláze. Kontaminace se tak projevovaly náhodně, v závislosti na konkrétních podmínkách manipulace a expozice. Řešení situace vyžadovalo čas i systematický přístup. Jakmile byla příčina identifikována, bylo možné zavést konkrétní opatření vedoucí k eliminaci kontaminací. Celá zkušenost zároveň poukázala na význam pravidelného monitoringu a důsledného vyhodnocování i zdánlivě nahodilých odchylek.

Prchalová ve své přednášce zdůraznila, že podobné případy by neměly být podceňovány. Pravidelné kontroly pracovníků jsou klíčovým nástrojem radiační ochrany a měly by být standardem na všech pracovištích, která s I-131 pracují. Tento postup odpovídá i doporučením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Problematika se přitom netýká pouze jednoho centra. V České republice funguje několik pracovišť nukleární medicíny s lůžkovou částí, kde se radionuklidová terapie rutinně provádí, a další zařízení poskytují tuto léčbu ambulantně. Sdílení zkušeností a důsledné dodržování principů radiační ochrany jsou proto zásadní pro zajištění bezpečnosti zdravotnického personálu napříč celým systémem.

Případ vnitřní kontaminace pracovníků při manipulaci s I-131 tak ukazuje, že i při dlouhodobě zavedené a dobře kontrolované praxi mohou vzniknout neočekávané situace. Klíčem k jejich zvládnutí je kombinace systematického monitoringu, mezioborové spolupráce a rychlé implementace nápravných opatření.